Domácí úkol:

Rostlinstvo:

1.subtropické krajiny:korkové duby, borovice pinie, olivovník, cedr, citróny, pomeranče, mandarinky, vinná réva, granátová jablka, fíky, vavřín, mandloň

2.travnaté krajiny: trávy, dnes často pole pšenice, kukuřice a bavlny

3.listnaté lesy:dub, buk, javor, často pole

4. smíšené lesy: buk, bříza, smrk, borovice, často pole

5. tajga:borovice, smrky, jedle, modříny

 

Živočichové:

1.travnaté krajiny:koně, vlci, bizoni (Severní Amerika), klokani (Austrálie), nandu (Jižní Amerika)

2.listnaté lesy:hraboš, veverka, lasice, jezevec, medvěd, plch, ježek, svišť, srnec, jelen, prasata

3.smíšené lesy:medvěd, zubr, jelen, srnec, vlk

4.tajga:ptáci, veverky, hraboši, lumíci, sobi, losi, rys, rosomák, medvěd, vlk, sobol, kuna, komáři 

 

Krajiny studených pásů

 

1. tundra– dlouhá mrazivá zima (až 10 měsíců), studené krátké polární léto (slunce nezapadá), málo srážek

rostliny:mechy, lišejníky, plazivé keříčky vrb, borůvky, brusinky

živočichové:lumíci, zajíc bělák, bělokur sněžný, polární lišky, komáři, sobi, karibú

 

2.polární pustiny– Arktida, Antarktida,pokryté sněhem, který se udrží celý rok

v zimě panuje polární noc a v létě polární den

rostliny:chybí, na kamenech otužilé řasy a lišejníky

živočichové:tuleni, lachtani, tučňáci, lední medvědi, papuchalkové, alky

 

Výškové vegetační stupně

 

S rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota (o 1 °C na 200 metrů), je více mraků a srážek, je silnější vítr a nižší tlak.

Postupně se mění podnebí a výsledkem je vznik vegetačních stupňů, které jsou obdobou vegetačních pásem.

 

Příklad sopka Chimborazo v Ekvádoru v Jižní Americe:

Typy krajiny

 

Krajina- část zemského povrchu, která nás přímo obklopuje

Krajinná sféra– všechny krajiny na Zemi dohromady

Převýšení- výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším místem v krajině

Podle výškových rozdílů se krajiny rozdělují:

1. roviny– výškový rozdíl do 30 metrů
2. pahorkatiny– od 30 m do 150 m
3. vrchoviny – od 150 m do 300 m
4. hornatiny – od 300 m do 600 m
5. velehornatiny– nad 600 m

 

Vzhled krajiny závisí i na podnebí (to ovlivňuje vegetaci a živočišstvo) a na vlivu člověka:

1) Přírodní krajiny– neovlivněné člověkem (např. prales, poušť)

2) Kulturní krajiny– upravená krajina člověkem (pole, sady, parky, louky, hospodářské lesy, rybníky)

3) Devastované krajiny– zničené člověkem (skládky, povrchové lomy)

 

Nížina– území s nadmořskou výškou do 200 metrů

Vysočina– přes 200 metrů

Socioekonomická sféra– výtvory člověka na Zemi  

 

   *******************************************************************************************************************************************************************************************

*********************************************************************************************************************************************************************************************

ZEMĚPIS

*********************************************************************************************************************************************************************************************

*********************************************************************************************************************************************************************************************

 

2. Otáčení Země kolem Slunce

 

Země se otáčí okolo Slunce po mírně zakřivené kruhové dráze – ekliptice.

 

Oběh trvá jeden rok (365 a čtvrt dne), proto se jednou za čtyři roky zavádí přestupný rok (366 dní).

 

Zemská osa je nakloněná o 23,5°, proto nedopadá na Zemi světlo stejnoměrně a důsledkem je vznik podnebných pásem a ročních období.

 

letní slunovrat - 21. červen, severní polokoule je nejvíce přivrácená k Slunci, paprsky dopadají kolmo na obratník Raka, je nejdelší den (16 h) a nejkratší noc (8 h), na severní polokouli začíná léto (na jižní polokouli zima)

 

podzimní rovnodennost – 23. září, paprsky dopadají kolmo na rovník, obě polokoule jsou rovnoměrně ozářeny, den i noc jsou stejně dlouhé (12 h), začíná podzim

 

zimní slunovrat – 21. prosinec, paprsky dopadají kolmo na obratník Kozoroha, severní polokoule je nejvíc odvrácená od Slunce, je nejkratší den (8 h) a nejdelší noc (16 h), začíná zima

 

jarní rovnodennost – 21. březen, paprsky dopadají kolmo na rovník, obě polokoule ozářeny stejně, den i noc jsou stejně dlouhé, začíná jaro

 

 

Přírodní složky Země

 

1. litosféra – horninový obal Země

2. atmosféra – vzdušný obal Země

3. hydrosféra – vodní obal Země

4. pedosféra – půdní obal Země

5. biosféra – živý obal Země

 

Stavba Země

 

1) zemské jádro (vnější a vnitřní)

2) zemský plášť (svrchní a spodní)

3) zemská kůra (oceánská a pevninská)

 

Zemskou kůru tvoří horniny:

• vyvřelé (čedič, žula)

• přeměněné (rula, břidlice)

• usazené (pískovec, vápenec)

 

litosféra – tvoří ji zemská kůra a svrchní část zemského pláště

litosférické desky – velké bloky zemské kůry, které se pohybují po plastické astenosféře

 

oceánská kůra – tenká (5 – 7 km), má dvě vrstvy (usazeniny a čediče), pružná, tvárná, ohebná, těžká

pevninská kůra – silnější (asi 35 km), má tři vrstvy (usazeniny, žuly, čediče), je lehčí, křehká, praská

 

Litosférické desky tvoří základ dnešních kontinentů, které se zvolna pohybují.

 

     

Zemětřesení

 

Je to náhlý pohyb nebo chvění zemského povrchu, způsobené uvolněním napětí v zemské kůře.

 

Příčiny zemětřesení:

- pohyb litosférických desek

- sopečná činnost

- zřícení podzemní dutiny

 

ohnisko zemětřesení – hypocentrum, je místo, kde zemětřesení vzniká a odkud se šíří seizmické vlny

epicentrum – místo na povrchu Země, kam zemětřesné vlny dorazí nejdříve a mají největší intenzitu, je kolmo nad hypocentrem

 

Při mořském zemětřesení mohou vzniknout ničivé přívalové vlny tsunami.

Intenzitu zemětřesení zaznamenává přístroj seizmograf, sílu udává Richterova stupnice (0 – 9, ničivá zemětřesení překračují stupeň 7).

 

Věda, která zkoumá otřesy půdy a jejich příčiny, se jmenuje seizmologie.

 

 

Sopečná činnost

 

Sopka – místo, kde se na povrch dostávají rozžhavené horniny

Magma – roztavené horniny uvnitř sopky

Láva – roztavené horniny, které vytékají ze sopky

Sopečný ostrov – sopka vykukuje z moře, např. Kanárské nebo Havajské ostrovy

 

Sopky se vyskytují:

1. na okraji litosférických desek

2. v místě pukliny v zemské kůře

 

Rozdělení sopek:

1. aktivní – Etna, Vesuv

2. vyhaslé (spící) – Milešovka

 

Stavba sopky: obrázek

 

Vznik pohoří

 

1. sopečná pohoří: vznikají sopečnou činností

vzhled: strmé kuželovité kopce vystupující

z roviny

obrázek:

 

 

příklad: České středohoří (Milešovka, Říp)

 

1. vrásová pohoří: vznikají pohybem dvou litosférických desek proti sobě, horniny se ohýbají a vznikají vrásy

vzhled: ostré dlouhé hřebeny, velká výška a

rozloha

obrázek:

 

 

příklad: Himaláje, Alpy, Beskydy

 

1. Kerná pohoří: vznikají popraskáním zemské kůry na jednotlivé kry, které se pak přes sebe různě pohybují

1. hrásť- prostřední kra vystupuje

2. příkopová propadlina – prostřední kra se propadne

 

vzhled: příkré svahy, rovné ploché vrcholy

obrázek:

 

 

příklad: Krkonoše, Jeseníky, Šumava

 

Atmosféra

 

- vzdušný obal Země

- obsahuje kyslík, dusík, oxid uhličitý a vodní páru

- chrání Zemi před škodlivým zářením z vesmíru

- brání unikání tepla do vesmíru

 

Počasí – stav ovzduší v určitém okamžiku na určitém místě

Na meteorologické stanici se sleduje:

1) teplota – ve stínu, v °C, z ní se dál počítá:

průměrná denní, měsíční nebo roční teplota

2) oblačnost – stupeň pokrytí oblohy mraky:

jasno, polojasno, oblačno, zataženo

3) srážky – druh a množství v ml

déšť, sníh, kroupy, mrholení, jinovatka, námraza, ledovka,

rosa

4) vítr – rychlost (m/s), směr (např. jižní = vane od jihu)

 

S rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota, každých 200 m o 1 °C, a vzduch je řidší.

 

Podnebí – průměrný stav ovzduší na určitém místě určený dlouhodobým měřením stavu počasí (za 50 a více let)

 

Sluneční záření dopadá na Zemi nerovnoměrně a vytváří se podnebné pásy:

1) teplý pás – okolo rovníku až k obratníkům,

vysoké teploty, směrem k obratníkům ubývají srážky

2) mírný pás – od obratníků k polárním kruhům,

směrem od obratníků klesá teplota a přibývají srážky,

střídají se roční období

3) studený pás – od polárních kruhů k pólům,

nízké teploty, málo srážek, objevují se polární dny a noci

 

obrázek strana 45

 

 

 

Oběh vzduchu na Zemi

 

 

tlak vzduchu – síla, jakou tlačí vzduch na povrch Země

 

uvádí se v hektopascalech (hPa)

 

tlaková níže – oblast lehčího, řidšího, teplého vzduchu

tlaková výše – oblast studeného, hustšího, těžšího vzduchu

Pravidlo: vítr (vzduch) proudí vždy z oblasti tlakové výše do tlakové níže

 

oblasti tlakových výší: obratníky a póly

oblasti tlakových níží: rovník a mírné pásy

 

A) teplý pás – větry pasáty – vanou od obratníků k rovníku, na severní polokouli severovýchodní pasát, na jihu jihovýchodní

B) mírné pásy – západní větry – vanou od obratníků k 50. rovnoběžkám

C) studené pásy – východní větry – vanou od pólů k 50. rovnoběžkám

 

Zvláštní druhy větrů:

1) monzuny – v J a JV Asii

-letní monzun – vane z moře na pevninu a přináší srážky

-zimní monzun – vane z pevniny na moře a je suchý

2) tornádo – větrný vír, menší velikost, Severní Amerika

3) uragán, hurikán, tajfun, orkán – ničivý vítr cyklón v tropických oblastech

4) bríza – vítr vanoucí u pobřeží moře, ve dne od moře k pevnině, v noci opačně 

 

5) fén – horský vítr, vane přes pohoří a na druhé straně hor je sušší a teplejší

 

 

Hydrosféra – vodní obal Země

 

světový oceán– všechny oceány a moře dohromady, celková plocha 361milionů km² = 71 % povrchu Země

 

Stavba oceánského dna:

1. břežní čára - okraj pevniny

2. šelf - zatopený okraj pevniny, hloubka do 200 m, ložiska

             ropy, plynu, loviště ryb

3. pevninský svah s podmořskými kaňony

4. lože oceánu – hloubka 5 – 7 km

    a) hlubokooceánské roviny

    b) podmořské hory – sopky sahající někdy až k hladině

                                        (sopečné ostrovy)

5. středooceánské hřbety – místa rozestupu zemských desek

6. hlubokooceánské příkopy – místa podsouvání zemských

    desek, Mariánský příkop - hloubka 11 034 m

 

Pohyby mořské vody:

1. vlnění a příboj

2. příliv a odliv

3. mořské proudy

 

 

                            

Hydrosféra – vodní obal Země

 

světový oceán– všechny oceány a moře dohromady, celková plocha 361milionů km² = 71 % povrchu Země

 

Stavba oceánského dna:

1. břežní čára - okraj pevniny

2. šelf - zatopený okraj pevniny, hloubka do 200 m, ložiska

             ropy, plynu, loviště ryb

3. pevninský svah s podmořskými kaňony

4. lože oceánu – hloubka 5 – 7 km

    a) hlubokooceánské roviny

    b) podmořské hory – sopky sahající někdy až k hladině

                                        (sopečné ostrovy)

5. středooceánské hřbety – místa rozestupu zemských desek

6. hlubokooceánské příkopy – místa podsouvání zemských

    desek, Mariánský příkop - hloubka 11 034 m

 

Pohyby mořské vody:

1. vlnění a příboj

2. příliv a odliv

3. mořské proudy

 

Voda na pevnině

 

Oběh vody v krajinězajišťuje přesun vody mezi pevninou a oceánem.

Srážková voda– obsahuje málo rozpuštěných látek (sladká voda), část se hned vypaří, zbytek se vsákne nebo odtéká.

1. povrchová voda:

- tekoucí povrchová voda– řeky, potoky

- povrchová voda se zpomaleným oběhem– jezera, přehrady, mokřady, rybníky

2. podpovrchová voda:

- půdní voda – obaluje hlínu a kořeny

- podzemní voda – vytváří souvislou hladinu nad nepropustnými horninami,  na povrch vyvěrá v pramenech

 

sněhová (sněžná) čára –nadmořská výška, nad kterou sepo celý rok udrží sníh a led a vznikají tu ledovce

a) pevninské ledovce – Antarktida, Grónsko

b) horské ledovce – ve vysokých horách, např. Alpy

 

 

Změny na povrchu Země

Na povrch (reliéf) působí mnoho sil:

1. Vnitřní síly– vrásnění, kerné pohyby, sopečná činnost => tvoří reliéf
2. Vnější síly– voda, led, vítr, slunce, rostliny, člověk => pozměňují reliéf (snižují, zarovnávají, přemísťují)

 

Zvětrávání – rozpad hornin vlivem vody, ledu, větru, střídání teplot, gravitace či organismů.

Vznikají zvětraliny, přesypy, valouny (obroušené kameny).

Ledovcová údolí se rozšiřujído tvaru písmene U.

Říční údolí mají tvar písmene V.

 

Ze zvětralin vzniká půda. Půda se skládá z: 

• neživé složky(zvětraliny, voda)
• živé složky(půdní bakterie a organismy)

 

Součástí půdy je humus (odumřelé zbytky), který zajišťuje úrodnost, nejvíce humusu má černozem.

Pedosféra– půdní obal Země.

 

Přírodní krajiny na Zemi

 

Směrem od rovníku k pólům klesá průměrná roční teplota.

Krajiny teplého (tropického) pásu:

1.tropické deštné lesy– od rovníku k 10°s.š. a j.š., vysoké srážky, průměrná teplota 25 °C, džungle

2.střídavě vlhké tropické lesy– v pásech mezi 10° a 18°s.š. a j.š., střídají se období sucha a dešťů, monzuny

3.savany –travnaté pláně se skupinkami stromů, llanos – Jižní Amerika, ubývá srážek a období sucha jsou dlouhá

4.pouště a polopouště– okolo obratníků, vysoké teploty ve dne, nízké v noci, nedostatek srážek, řídká nebo žádná vegetace, oázy

 

Domácí úkol:

Živočichové teplého pásu:

1.tropické deštné lesy:

Afrika:orel korunkatý, medosavky, strdimily, kočkodan, šimpanz, gorila, papoušci, termiti, mravenci, luskoun, nosorožec, okapi

Asie:orel opičí, tygr, levhart, slon indický, nosorožec, giboni, orangutani

Jižní Amerika:harpyje, kolibříci, vřešťani, lenochod, jaguár,mravenečník, tapír

2.střídavě vlhké tropy– jako deštné lesy

3.savany:

Afrika:gazela, antilopa, buvolec, zebra, žirafa, slon africký, nosorožec, pštros, lev, gepard, levhart, hyena, sup, plameňák

Jižní Amerika:kapybara, jaguár, puma

Austrálie:klokan, emu

4.pouště a polopouště:

Afrika:pískomil, frček, fenek, hyeny, vlci, velbloud

Amerika:lišky a kojoti

Asie:velbloud dvouhrbý

Rostliny teplého pásu:

1.tropické deštné lesy– kapradiny, orchideje, bromélie, liány, bambus, banány, mango, ananas, avokádo, kokosové palmy, kešu oříšky, para ořechy, skořice, hřebíček, vanilka, kakaovník, kávovník, čajovník

2. střídavě vlhké tropy –jako deštné lesy

3. savany– akácie, baobaby, trávy, blahovičník (eukalypt)

4. pouště– kaktusy (Amerika), datlová palma, fíkovník

 

Krajiny mírných pásů

 

1.subtropické krajiny– mezi 30°a 40°s.š. a j.š., suchá horká léta, mírné deštivé zimy (nemrzne), původně zalesněná krajina je dnes ale postižená erozí (odplavování půdy)

 

2. travnaté krajiny– stepi (Asie), pampy (Jižní Amerika), prérie (Severní Amerika), málo srážek, horká suchá léta, mrazivé zimy

 

3.lesnaté krajiny

a) listnaté lesy – 4 roční období

b) smíšené lesy

c) tajga (jehličnaté lesy)

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz